Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek 1. 11. 2011 vystoupil na konferenci Život v komunitě. A při této příležitosti nám poskytl rozhovor o transformaci sociálních služeb pro lidi s postižením:
Proč se ministerstvo rozhodlo transformovat ústavní služby pro lidi s postižením?
Česká republika nutně potřebuje změnu v péči pro lidi s postižením. Moderní sociální politika a sociální péče začleňuje lidi do společnosti a umožňuje jim aktivně se podílet na společenském životě. To znamená klást důraz na nepobytové sociální služby, jako jsou osobní asistence nebo podporované bydlení a denní stacionáře. U pobytové péče pak zajišťovat bydlení v přirozeném prostředí, v běžných podmínkách.
V 21. století by mělo být standardem pomáhat, aby se člověk s handicapem mohl stát aktivním členem společnosti. Naše úsilí a veškeré prostředky směřují k tomu, aby se lidé z ústavů těmito aktivními členy společnosti opět stali.
Co tedy znamená transformace pro současné klienty ústavů? Přijdou o své služby?
Transformace znamená změnu velkokapacitní ústavní služby na bydlení a podporu v běžném prostředí. Klienti ústavů přecházejí do bytů či rodinných domů v běžné zástavbě. Vracejí se v maximální možné míře ke způsobu života, který je aktivně začleňuje do běžného života společnosti.
Rozhodně nepřicházejí o potřebné služby: pokud to potřebují, využívají např. chráněné bydlení, denní stacionáře nebo další odborné formy podpory, které reagují na jejich konkrétní potřeby.
Zároveň ale mnohem více využívají další veřejné zdroje, jako jsou zdravotnické nebo vzdělávací služby. Již nejsou ve všem odkázání na jednu organizaci – což je právě ten nepřirozený prvek, který se transformací ruší. Jednak to je přirozené (nikdo z nás nebydlí, nevzdělává se a nepracuje stále u stejné organizace), jednak je to lepší využívání veřejných zdrojů. Někdo umí dobře poskytovat sociální službu, někdo vzdělávání a někdo zdravotní péči. Nejde to dělat dobře všechno najednou.
Vytvoření těch nových služeb ale bude stát dost peněz. Kde na to ministerstvo vezme?
Pro zařízení zapojená do projektu Podpora transformace sociálních služeb je k dispozici 1,3 mld. z evropských fondů prostřednictvím Integrovaného operačního programu. Za tyto peníze se nakupují, staví nebo rekonstruují byty či domy. Vytváří se zázemí pro denní stacionáře a další služby.
Je třeba si také uvědomit, že někteří klienti využívají pronájmy bytů, protože je to pro ně vhodnější varianta. Takže pro ně žádné investiční prostředky nutné nejsou.
Někteří klienti ale ze služeb odcházejí úplně, je to tak?
Část současných klientů ústavních zařízení skutečně odchází zpět k rodinám nebo bydlet s přáteli. Je to tím, že sociální službu potřebují jen v malé míře nebo vůbec. Takže jim pak pomáhá třeba osobní asistence.
To je také velké zefektivnění ve využití prostředků pro sociální služby – je zcela zbytečné, aby takoví lidé byli ve dvacetičtyřhodinové pobytové službě, kde o ně někdo celý den pečuje. Omezuje je to v jejich vlastní aktivitě a ještě to ubírá prostředky, které jsou potřebné k péči o lidi, kteří se bez ní skutečně neobejdou.
Mnoho z klientů těchto zařízení žije v ústavech dlouhá léta, někteří celý život. Jak se s takovou změnou vyrovnají?
Většinou velmi dobře. Pracovníci těchto zařízení s klienty pracují a připravují je na nové prostředí a podmínky. hlavně, je to pro lidi s postižením změna k lepšímu, na to si člověk zvyká snadno.
Jakou podporu ministerstvo zajišťuje pracovníkům, kteří transformaci v reálu naplňují?
Ministerstvo realizuje projekt, který pro pracovníky těchto organizací zajišťuje poměrně bohatou podporu v metodické rovině. Jedná se o vzdělávání, sdílení zkušeností, přípravu metodických postupů.
Většina těchto činností je zajišťována prostřednictvím Národního centra podpory transformace sociálních služeb, které posiluje i personální kapacity pro transformaci. V každém zařízení a kraji má odborné pracovníky, kteří s příslušnými činnostmi pomáhají.
To je spousta energie a peněz směřovaných k lidem, kteří už službu zajištěnou mají. Co ti lidé s postižením, kteří v ústavech nejsou a nějakou pomoc potřebují?
Jeden z důležitých přínosů transformace je, že to zázemí, které se takto vytvoří, může a bude sloužit i lidem, kteří dnes v ústavech nejsou a pomoc potřebují. A těm, kteří v nich dnes jsou, se věnujeme „přednostně“ proto, že jak už jsem říkal, život v ústavu není normální.
A neznám nikoho, kdo by chtěl službu v ústavu. Lidé chtějí službu, která jim umožní běžný život se zachováním vazeb k rodině, s využíváním toho, co dané místo nabízí. Aby i oni v něm mohli být aktivní. A k tomu transformací směřujeme.