Příklad dobré praxe – oblast 9. Práce s veřejností
Ráda bych vám představila paní Marii a její výstavu fotografií. Jedná se o příklad dobré praxe z oblasti práce s veřejností. Příklad může být inspirativní i pro další poskytovatele sociálních služeb, protože se věnuje tématu, které je v současné době velmi aktuální - Jak srozumitelně informovat veřejnost o právech osob s mentálním postižením?.Výstava seznamuje i širší veřejnost s potřebou transformace ústavní péče, a to prostřednictvím životního příběhu člověka, který transformací prošel a dnes žije zcela jiný život.
Výchozí situace:
Paní Marie v letošním roce oslavila 60. narozeniny. Téměř celý život strávila v ústavní péči. Možnosti běžného života začala poznávat až před čtyřmi lety, kdy se přestěhovala z domova pro osoby se zdravotním postižením do chráněného bydlení. V této době také můžeme nalézt počátky jejího fotografování, které se pro paní Marii stalo postupem času velkou vášní. Její fotoaparát dnes nesmí nikde chybět. Sama Marie říká, že „vždy bylo, je a bude co fotit“. Nejraději dokumentuje své přátele, známé a kocoura Matýska. Vznikají tak ojedinělé portréty, které si jistě zaslouží pozornost širší veřejnosti.
Paní Marie má i několik starších fotografií, které zachycují její život v ústavní péči. Pomocí nich vypráví své zážitky z minulosti i životní zkušenosti. V této souvislosti vznikl i nápad uspořádat výstavu fotografií, která bude dokumentovat životní zkušenosti paní Marie – život v ústavní péči i nový život v běžném prostředí.
Jedním z cílů výstavy byla osvěta mezi širší veřejností. Výstava chtěla nejen informovat veřejnost o právu lidí s postižením žít v běžné komunitě, ale i názorně ukázat, jak velký vliv má běžné prostředí na zvýšení kvality života člověka s mentálním postižením, který dlouhá léta žil v ústavní péči.
Způsob řešení:
Příprava výstavy trvala čtyři měsíce a probíhala v rámci kurzu Počítačová gramotnost, který paní Marie navštěvuje. S přípravou výstavy paní Marii pomáhala její asistentka. Nejdříve bylo třeba vybrat fotografie, poté k nim paní Marie vymýšlela popisky a také napsala svůj životní příběh. Samotný výběr fotografií byl časově velmi náročný, neboť paní Marie má velkou sbírku fotografií. Důležitou součástí přípravy výstavy byla práce na počítači, fotografie se stahovaly do počítače a dále upravovaly. Také popisky k fotografiím si paní Marie přepisovala na počítači. Tisk fotografií zajistilo místní foto studio. Poté se již pozornost Marie a její asistentky zaměřila na tvorbu informačního letáku a vlastní umístění fotografií a textů na panely, které pro tyto účely zapůjčila spolupracující organizace.
Výstava, která nese název „Toto je celý můj život“, obsahuje 36 fotografií s popisky a životním příběhem paní Marie. Paní Marie v příběhu vzpomíná na své dětství, ústavní péči a také hodnotí svůj současný život: „Odmala jsem byla vychovávaná bez rodičů. Byla jsem v Mladé Boleslavi, v Brtníkách, Jiříkově, Jestřebí a Mařenicích. Už jsem si zažila dost starostí a trápení. Už to nechci zažít znovu. Teď se mám dobře. Mám jiný život. Mám pěkné bydlení. Jsem tam spokojená. A šťastná, že jsem s Věrou. Chci tam být do smrti.“
Pro účely výstavy vybrala paní Marie fotografie z ústavní péče i snímky, na kterých můžeme vidět důležité momenty jejího současného života – oslavy narozenin i příchodu nového roku, hudební zábavy, plesy a výlety. Nezapomněla však ani na fotografie ze stěhování z domova pro osoby se zdravotním postižením či na fotografie, které dokumentují počátky jejího života v novém bydlení. Ze snímků je vidět i to, jak důležitý je pro paní Marii kontakt s druhými lidmi. Výstava vznikla v rámci projektu „Podpora pracovního uplatnění klientů chráněného bydlení Dolmen, o.p.s.“, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
Výsledek změny:
První zastávkou této výstavy bylo město Česká Lípa, kde paní Marie v současné době bydlí. Výstava se uskutečnila v červnu letošního roku v rámci akce, která se jmenovala Sportovní den seniorů a kterou pořádala příspěvková organizace Sociální služby města Česká Lípa ve venkovních prostorách Komunitního centra a byla otevřená široké veřejnosti. Paní Marii přišli podpořit nejen pracovníci naší společnosti, ale i její přátelé. A jak se výstava paní Marušce líbila? „Líbilo se mi to. Všichni mě chválili, že umím hezky fotit. Říkali mi, že bych mohla fotit do televize. To jsem měla radost. Těším se na další výstavu“. I pracovníci zaznamenali pozitivní ohlasy veřejnosti. Mnoho lidí mile překvapila skutečnost, že i člověk s mentálním postižením může žít v běžném panelovém domě, navštěvovat taneční zábavy či plesy, starat se o svoji domácnost či umět fotografovat a mít výstavu svých snímků. To vše bylo pro ně dosud velmi nepředstavitelné. Jsme rádi, že se nám podařilo prostřednictvím této výstavy ukázat veřejnosti i jiný život lidí s mentálním postižením a podpořit ji i v zamyšlení se nad svým postojem k těmto lidem.
Jelikož se jedná o „putovní“ výstavu, budou ji moci navštívit i lidé v dalších městech České republiky. V současné době probíhají přípravy na výstavu, která se uskuteční na začátku příštího roku v Liberci, v jednání je i výstava v Praze. Věříme, že i tyto výstavy budou úspěšné a paní Marie uslyší další ocenění své práce i životního „boje“ s nepříznivými podmínkami.
Doporučení a zkušenosti:
Přínosem této výstavy je nejen osvěta mezi širší veřejností ve smyslu podpory myšlenky, že „i člověk s mentálním postižením může žít s námi“,ale také podpora zájmů, dovedností a sociálního kontaktu paní Marie. Paní Marie se díky této výstavě naučila mnoho nových dovedností, ale hlavně má možnost navázat (pro ni tak důležitý) kontakt s dalšími lidmi. Díky této výstavě se cítí více užitečná. Tato výstava by nemohla být zrealizována bez její aktivní účasti a zájmu, ale i bez vstřícnosti samotných pořadatelů akcí pro veřejnost. Těm patří také velké poděkování.
Údaj o sociální službě:
Dolmen, o.p.s. Agentura pro chráněné bydlení
Lužická 7, 460 01 Liberec 1
Společnost vznikla v roce 2006 za účelem podpory transformace ústavní péče v Libereckém kraji a poskytování služby chráněné bydlení dospělým lidem s mentálním postižením, kteří dosud žili v ústavní péči. Dnes má 41 klientů a poskytuje službu chráněné bydlení v Libereckém i Karlovarském kraji.
Kontakt:
Mgr. Renata Bečková, sociální pracovnice
Tel.: 485 107 063
E-mail: beckova@dolmen-liberec.cz