Manuál transformace ústavů

Nová publikace Manuál transformace ústavů je určena zadavatelům a poskytovatelům sociálních služeb. Tedy těm, kteří nesou zodpovědnost za systém, podobu a změny sociálních služeb a těm, kteří poskytují sociální služby v institucích ústavního typu. 

Pokud máte zájem o tištěnou verzi manuálu, piště na adresu klara.mala@mpsv.cz 

Manuál má napomoci uplatnění strategií a politik sociálního začleňování a dosažení souladu praxe s právním řádem. Materiál čerpá z poznatků získaných v projektu Podpora transformace sociálních služeb, využívá dosavadní zkušenosti s transformací ústavních zařízení pro lidi s postižením a informace získané předchozí prací řady odborníků a týmů.

První díl manuálu přináší shrnutí základních důvodů, které vedly k přijetí deinstitucionalizace sociálních služeb, druhý díl manuálu nabízí konkrétní metodiky, postupy a řešení pro transformaci ústavu. 

Tato publikace je výsledkem práce řady odborníků, kteří se na tvorbě jednotlivých materiálů podíleli jako členové pracovních skupin, externí konzultanti, oponenti nebo jako zpracovatelé části textu. Dokumenty, které vznikaly v průběhu projektu, byly ověřovány v praxi a diskutovány se zástupci státní a krajské správy, samosprávy, pracovníky ústavů a komunitních služeb, s uživateli a pečujícími osobami.   

Přílohou publikace je CD obsahující další výstupy projektu Podpora transformace sociálních služeb, které jsou v publikaci citovány nebo je na ně odkazováno pro další informace či zkušenosti. Součástí je i návrh šablon k transformačnímu plánu.

Vydalo: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2  www.mpsv.cz/cs/7058

Součástí Manuálu transformace jsou i následující materiály:

Znaky a vodítka deinstitucionalizace

Znaky a vodítka deinstitucionalizace poskytují přehled procesu transformace ústavní péče v péči komunitní. Jsou určena zařízením, krajům a obcím a rovněž jsou státu oporou při dosahování cílů deinstitucionalizace.

Zároveň umožňují rozpoznat a vyhnout se postupům, které k deinstitucionalizaci nevedou (např. investování do vybavenosti ústavů, redukce ústavních kapacit bez rozvoje služeb v komunitě).

Metodika pro zařízení v transformaci

Metodika je určena vedení transformujících se zařízení, členům transformačních týmů, nezávislým odborníkům podporujícím transformaci, zřizovatelům a zadavatelům sociálních služeb.

Metodika rozvíjí materiál Znaky a vodítka deinstitucionalizace (MPSV, 2013i): role zařízení sociálních služeb a jeho zřizovatele, který tvoří její osnovu.

S pomocí Znaků a vodítek deinstitucionalizace mohou pracovníci zařízení v transformaci sledovat a vyhodnocovat průběh transformace a zaměřovat se na její úspěšné a kvalitní provedení. Přílohou Znaků a vodítek deinstitucionalizace je Kontrolní list, s jehož pomocí mohou pracovníci zařízení vyhodnocovat průběh transformace. Podněty a návody pro řešení zjištěných nedostatků pak naleznou v této metodice.

Kritéria komunitní sociální služby

Účelem kritérií je:

- prevence institucionalizace života uživatelů sociálních služeb;
- kontrola výsledku deinstitucionalizace.

Všechna kritéria se týkají vnitřního uspořádání služby či jejího umístění v obci. Oblasti jako je individualizovaná práce s uživateli služeb, jejich podpora a vztahy, jsou řešeny ve standardech kvality sociálních služeb.

Kritéria zahrnují charakteristiky kvantifikovatelné (vyčíslitelné) a kvalitativní, které jednoznačně vyčíslit nelze.

S kritérii budou pracovat všichni, kdo se podílejí na zajišťování sociálních služeb. Zejm. se jedná o MPSV ČR, kraje a obce v roli zadavatelů sociálních služeb a také o poskytovatele sociálních služeb (vč. jejich zřizovatelů).

Kritéria slouží zadavatelům a poskytovatelům sociálních služeb:

- k prevenci institucionalizace života uživatelů sociálních služeb;
- při registraci pobytových a ambulantních sociálních služeb (státní správa);
- při plánování sociálních služeb a bydlení v regionu (kraj/obec – zda má dostatek komunitních sociálních služeb a odpovídajícího bydlení pro osoby se zdravotním postižením a seniory a zda tyto služby a bydlení podporují sociální začleňování);
- při poskytování investičních dotací pro objekty určené k poskytování sociálních služeb a bydlení spojeného s poskytováním sociální služby (zadavatel);
- při definování a kontrole výsledku transformace ústavní péče v péči komunitní z hlediska vnitřního uspořádání služby a umístění v obci (poskytovatel, zřizovatel, zadavatel);
- ke kontrole „výsledku“ transformace, tedy toho, jak a v co se změnila ústavní sociální služba (jak je zajištěna podpora v komunitě);
- při kontrole plnění Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (stát).