Dobrovolnictví v Domově bez zámku

Dobrovolnictví je samostatná činnost prováděná ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu. O dobrovolnictví tedy mluvíme v případě, když člověk věnuje něco dobrovolně jiným (peníze, věci, čas, úsilí) a nežádá za to žádnou finanční náhradu. Důvody k dobrovolnictví bývají většinou morální.

Dostala jsem nabídku vykonávat dobrovolnictví v příspěvkové organizaci Domov bez zámku v Náměšti nad Oslavou, kterou jsem s nadšením přijala.

Jednalo se o čtrnácti denní pobyt klientů ve sportovně rekreačním zařízení Radarka, nedaleko obcí Koněšín, Studenec a Kozlany, kde si každý může dle vlastního uvážení vybrat, zda bude spát ve vojenských stanech, které tu jsou k dispozici, či stanech vlastních. K dispozici nám byly sprchy s teplou vodou, toalety i polní bufet, který ocení opravdu každý.

Klienti z Domova bez zámku na Radarku jeli tento rok již po čtvrté a jako v předchozích letech, tak i letos, se k těmto klientům připojila i jiná zařízení (Zboží, Střelice a Těchobuz). Celkový počet klientů se blížil k padesátce. Každoroční pobyt je pro všechny zpestřen tím, že má konkrétní téma a tomu je uzpůsoben i program. Předešlá témata se jmenovala MASH, Seriál a Zlatá 80. léta. Letošní pobyt proběhl pod heslem Doba Ledová, a proto se účastníci hned po příjezdu rozdělili do kmenů a každý si vymyslel svůj název. Názvy to byly opravdu typické pro dobu ledovou. Přesvědčte se sami - Mamuti, Šamani, Ledíci, Havraní pírka a Hlídači kamenů. V těchto kmenech se v následujících dnech pobytu soutěžilo v různých disciplínách.

V prvních dnech kmeny putovaly za mamutem, což byl výšlap do okolí, kde všichni museli nasbírat potřebné věci na další aktivity. Vyráběl se papír, na který se později šiframi napsal návod, jak nalézt obživu. Poté, co se soutěžící zúčastnili hledání obživy, přišel další úkol - a to nalézt vodu, neboť koryto bylo prázdné. A tak hledání začalo nanovo, a po dlouhém dni přišla zasloužená odměna v podobě hostiny u otevřeného ohně. Dalším zážitkem byl otisk své vlastní „tlapy“ do sádry, který si každý mohl ozdobit či vymalovat barvami dle svých představ a fantazie. Při nevlídném počasí jsme se pustili do výroby přístřešku pro šamana, ve kterém nám později předvedl ukázku rituálních tanců.

Mezi všemi těmi dobrodružnými aktivitami se nacházely i takové, které neměly s úkolem přežití nic společného, ba naopak, byly to aktivity víceméně odpočinkové, velmi zábavné i zaměřené na týmovou spolupráci. Patřil mezi ně např. bowling, rafty, mamutí rozcvičky, výroba loděk, fotbalový turnaj. V táboře se taktéž nacházela vědma, která měla zkušenosti s Axmanovou technikou, a tak každý kmen, klient i vedoucí měli možnost vyzkoušet si práci s šamotovou hlínou a výrobek si poté odvézt. V neposlední řadě se konala i diskotéka, na které každý ukázal své taneční umění a kreace.

Dobrovolnictví není žádná dřina, ale převážně zábava spojená s užitečným. Poznala jsem nové lidi a vyzkoušela si mnoho nových činností. Zažila jsem i spoustu zajímavých situací. Při práci s lidmi s postižením uvidíte radost v jejich očích, což je, dle mého názoru, to nejlepší a k nezaplacení. Pobyt na Radarce jsem si nadmíru užila a už se těším, že příští rok pojedu znovu. Doufám, že již jako kmenový zaměstnanec Domova bez zámku.

Petra Tintěrová

3. 10. 2012