24. ledna vysílal Český rozhlas 1 – Radiožurnál diskusi o transformaci sociálních služeb pro lidi s postižením. Jednou z diskutujících byla konzultantka a lektorka v oblasti sociálních služeb Lenka Hasnedlová, dřívější vrchní sestra v Domově Buda ve Středočeském kraji. V rozhovoru pro Zpravodaj NC hovoří o svých názorech na transformaci a o obavách, které přináší.
Jaký je váš názor na transformaci sociálních služeb?
Na potřebě transformace sociálních služeb se myslím shodneme všichni, kterých se problematika sociálních služeb týká. Bohužel se neustále potýkáme s resty z minulosti v podobě velkých zařízení, která nezaručují klientům dostatek soukromí. Nebo s potížemi při navracení způsobilosti k právním úkonům. Je to složitý proces s ne vždy vítězným koncem pro klienta. Není to však vinou liknavosti pracovníků domovů.
Jaká je vaše zkušenost s transformací?
Mám zkušenost s klienty, kteří žili v zařízení bezmála čtyřicet let a měli se v transformaci během pěti let přesunout do nového typu poskytovaných sociálních služeb. Z padesáti klientů jich pět mělo plnou způsobilost k právním úkonům, ostatní byli zcela způsobilosti zbaveni. Trpěli těžkými psychiatrickými chorobami. Z těchto důvodů se vedení organizace ve spolupráci se zřizovatelem, kterým je Středočeský kraj, rozhodlo změnit druh poskytované služby a vystoupit z pilotního projektu transformace.
Pro tuto skupinu klientů je ústav mnohdy jediný domov, který během svého života poznali a personál domova je pro ně jediná „rodina“, kterou mají. Kladu si proto otázku, zda jim máme právo brát pocit domova? Je důležité, aby klienti, kterým nový způsob života nevyhovuje, měli jistotu, že se mohou vrátit do svého „domova“, který znají, že je tu pro ně náhradní řešení, pokud v nových podmínkách nebudou moci fungovat.
Potřeba jistoty a obava z neznámého a z velké změny je u klientů pochopitelná a je nutné s ní dobře pracovat. Jaké další oblasti vidíte jako klíčové pro úspěšný proces transformace?
V procesu transformace máme před sebou ještě dlouhou cestu. Není to proces, který by se dal zvládnout v horizontu pěti nebo šesti let. Překotné nebo nepřipravené změny mohou poškodit klienty, pracovníky, ale i transformační proces jako takový. Což by byla obrovská chyba.
Další předpoklad pro transformaci vidím v úpravě stále roztříštěné a nedostatečně propracované legislativy, kdy je třeba dořešit situace v oblasti způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví.
Sociální péče je nedostatečně finančně zajištěna, potíže ve financování probíhající transformaci ohrožují. Faktem je, že náklady na provoz při přechodu na nový typ služeb vzrůstají zhruba o pětinu. Je třeba zvýšit dostupnost terénních a ambulantních služeb pro lidi se zdravotním postižením.
Klíčovými kroky pro úspěšnou transformaci sociálních služeb jsou také změny společenské atmosféry, která je leckdy stigmatizační a diskriminační vůči seniorům a lidem se zdravotním postižením. Důležité je také vyřešit provázanost zdravotních a sociálních služeb. Nebo otázku zaměstnanosti.
22.2.2012